Malé varhany stály na kůru kozlovického kostela již v roce 1707. V roce 1838 pak byly postaveny nové varhany varhanářem – samoukem z Albrechtiček – Janem Huvarem. Tyto varhany zabíraly celou kruchtu a bylo třeba je mnohokráte opravovat, proto se místní rozhodli ke stavbě nového varhanního nástroje. Nové varhany, které dodnes stojí v nice kruchty, byly dodány ve válečném roce 1943. Stavitelem těchto varhan byla kutnohorská firma Tuček, jež právě nevynikala příkladnou kvalitou zhotovení. Základním problémem místních varhan je však krátkodobé experimentování firmy s nespolehlivými kombinacemi pneumatických traktur (ovládání tónů a rejstříků) a zejména použití válečného nekvalitního materiálu na píšťaly. K dobru se nemůže přičíst ani napadení dřevokazným hmyzem či poměrně fádní skříň. Celá stavba varhan za dob války byla motivována příliš národnostním hlediskem (je třeba dát práci českým, byť nekvalitním firmám. Obdobně tomu bylo i v Paskově, Chlebovicích či v Hodoňovicích). Dodaný nástroj tak v sobě zrcadlí hrůzy války i nedostatek vhodného materiálu. I kdyby se stávající varhany opravily co nejdůkladněji, tak by neměly příliš dlouhou perspektivu; poruchovost by byla pořád vysoká. Z tohoto pohledu jsou jakékoliv velké opravy stávajících varhan pouhým mrháním finančními prostředky. Protože varhany mají obtížně opravitelnou jak tu technickou, tak i zvukovou složku a navíc se nejedná o historicky cenný hudební nástroj, je z dlouhodobého hlediska lepší a levnější pořídit varhany nové, postavené podle principů ověřených staletími. Cílem je zhotovit nástroj vycházející zvukově z éry klasicismu, disponující však moderními rozsahy a zhotovený tak, aby mohl spolehlivě sloužit i po mnoho následujících generací.

---